Útěk do divočiny

4. listopadu 2009 od 19:00 do 21:30 · Málokdo z nás má takovou odvahu jako Christopher McCandless (Emile Hirsch). Bylo mu dvacet dva , když dostudoval vysokou školu, ale místo toho, aby zaplul do civilizačního proudu, ukázal mu vztyčený prostředník a z naivního snílka se proměnil v symbol jedné generace Američanů. Každý krok jeho cesty z města do té nejsyrovější divočiny sledoval slavný herec Sean Penn, který se tentokrát spokojil s rolí režiséra a scenáristy.

Je to příběh, který jako by svými rozměry nepatřil do tohoto času. Dobrovolná chudoba, pěší putování z východu na západ a nakonec i několikaměsíční pokus přežít s minimem prostředků v lesní divočině připomínají spíš iniciační rituál, jemuž se podobá i v tom, že jeho vyústění překračuje hranice smysluplné řeči. V deníkových zápiscích, které po sobě čtyřiadvacetiletý McCandless zanechal, se střídají reflexe ubíhajících dní a proměňující se krajiny, ale i zoufalé volání o pomoc nebo verše Robinsona Jefferse, v nichž je lidské pokolení přirovnáváno k příboji, který po krátký čas zaplavoval lhostejné tváře skal, ale už opadává. Toto těžko postižitelné zápolení osobních vyznání a slov, jež se vědomě zříkají lidského úhlu pohledu, dokládá proměnu, kterou s sebou přináší setkání s divočinou, jejíž rozměry přesahují lidská měřítka: kategorie, v nichž uchopujeme svůj vlastní život, postupně ztratí svůj smysl. Jako bychom před sebou měli další, bytostně americký, „novosvětský“ mýtus o tom, že každý, kdo postoupí do hloubi nekonečné pustiny, přestane v určité chvíli být sám sebou – jako Henri Thoreau, jehož popis vlastního života na březích Waldenu se nakonec přizpůsobí střídání ročních období, jež se odráží na hladině jezera, nebo vypravěč Melvillovy Bílé velryby, jehož hlas v závěru knihy splývá s křikem ptáků a burácením moře.

"[...] Pennův Útěk do divočiny vede inteligentní polemiku se silným a do extrému dohnaným stereotypem prvních dobyvatelů Západu. Jejich entuziasmus a pionýrství reprezentuje americká literatura od Thoreaua po beatniky a zračí se i ve fotografiích Ansela Adamse; napření fyzických sil v boji s přírodou a následná duchovní odměna.

Avšak tady se pohybujeme na opačných frontách. Očekávání duchovní odměny přinese především zmar všech fyzických sil. McCandlessova krosna plná ruských klasiků vás před vyhladověním nezachrání ani vás nenaučí rozlišovat, které bobule jsou jedovaté a které se dají pozřít.

Ta literatura vás totiž vůbec nechce vyhnat do sibérie - a jestli ano, zasloužil by autor potrestat. Romantické gesto útěku do divočiny je jen jiný způsob, jak se vztáhnout zpět ke kultuře, jak s ní vyjednávat.

Příroda je metafora, což si hlavní hrdina začíná uvědomovat příliš pozdě - až ve chvíli, kdy mu hrozí vyhladovění. Stále platí, že pro většinu západního světa je divočina nejpodnětnější, když ji sleduje na kanálu National Geographic [...]"

Více na: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=603212

Útěk do divočiny / Into the Wild, (USA) - 2007, 147min., č.tit. Režie: Sean Penn